Templáři přišli do Čejkovic ve 30. letech 13. století. O templářské komendě se nedochovalo mnoho údajů. Nejstarší písemná zmínka o Čejkovicích je z roku 1248 – listina, vydaná Oldřichem ze Sponheimu (Adum est hoc in Schaeikwitz), tehdejším pánem Břeclavska.

Templáři byli nejstarším z rytířských řádů, které vznikly v průběhu křížových výprav v Palestině. Řád založila skupina urozených rytířů z Champagne v r. 1119 především k ochraně poutníků na cestách do Jeruzaléma a k ochraně koloniálního panství Evropanů na dobytých územích. Vojsko rytířů řádu templářského neboli Chudých rytířů Kristových a Šalamounova chrámu bylo ve své době výborně organizovaným, bohatým, mezinárodním, ozbrojeným, expedičním sborem, spojeným řeholí a řádovými statuty. Na vrcholu své slávy mohli postavit až třítisícové vojsko a jejich vojenská síla se stala pro armády latinských států na Východě nepostradatelnou. Jejich velice moderní bankovní činnost jim přinesla obrovské finanční zisky, jejich hrady a statky patřily k nejlépe vedeným a spravovaným. Po vzoru templářů se militarizovalo původně špitální bratrstvo sv. Jana Křtitele Jeruzalémského neboli Johanité a později vznikl řád německých rytířů. Pád a rozdrcení řádu templářů připravil se svými rádci a právníky francouzský král Filip IV. Sličný. 13. října 1307 byli zatčeni všichni templáři na území Francie. Několikaletý proces s templáři měl nádech senzačnosti a už tenkrát i tajemnosti. Papež Klement V. pod nátlakem Filipa IV. Sličného na koncilu ve Vienne 22. března 1312 templářský řád zrušil. 18. března 1313 byli představitelé řádu v Paříži upáleni.

Po zrušení řádu získal Čejkovice mocný rod pánů z Lipé. Po Jindřichu z Lipé a jeho potomcích byli dalšími pány Čejkovic Albert a Vilém ze Šternberka, moravský markrabě Jošt, Boček z Kunštátu, Heřman ze Zástřizl, Herolt Kuna z Kunštátu, Albrecht z Víckova a Jan Adam z Víckova. Jeho majetek propadl, protože se za stavovského povstání postavil na protihabsburskou stranu. V r. 1624 byl zámek darován olomoucké koleji Tovaryšstva Ježíšova. Jezuité dobudovali objekt do dnešního rozsahu.

Po zrušení jezuitů v r. 1773 byl zámek v r. 1774 převeden do studijního fondu. V r. 1783 odkoupil Čejkovice od studijního fondu císař Josef II., na zámku bylo zřízeno sídlo vrchního úřadu pro správu císařských statků. "Kromě kanceláří a obydlí úředníků bylo ve vnitřním traktu zámku stále připraveno deset tzv. císařských pokojů pro členy a hosty císařské rodiny. Habsburkové totiž často pořádali hony a myslivecké slavnosti v nedalekém hodonínském polesí." (Z knihy Čejkovice 1248 – 1998). V r. 1785 navštívil Čejkovice císař Josef II. a v r. 1880 císař František Josef I.

Zámek je významem a dochováním ojedinělá stavba nejen na Moravě, ale i v rámci sousedních zemí. Čejkovice byly nejvýznamnější komendou řádu u nás a sídlem zemského komtura, a proto velikost areálu nijak nepřekvapuje. Členitá dispozice zámku sama o sobě vypovídá o jeho dlouhém a složitém stavebním vývoji.

Nejtěžší období pro zámek nastalo po roce 1918, kdy připadl státním statkům. Nebyly prováděny opravy a zámek chátral. Plánovala se jeho demolice, v pol. 70. let 20. stol. začala dlouhá a nákladná rekonstrukce. Provoz hotelu byl zahájen v roce 1998.

https://www.zamekcejkovice.cz/